cizokrajné ovoce

16. srpna 2011 v 14:10




Jak na cizokrajné ovoce

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Avokádo
Tak čím začít? Znáte Avokádo? Zelený plod s máslovou chutí připomínající chuť oříšků. Slupka a pecka se nekonzumuje! Měkká dužina má vysoký obsah tuku, což jsou nenasycené mastné kyseliny, které příznivě ovlivňují množství cholesterolu v krvi. Avokádo má rovněž vysoký obsah vitamínů B,E a minerálních látek.

Používáme ho při přípravě sladkých i slaných pokrmů. Lze ho využít jako přílohu k masům nebo také do ovocných salátů.

Avokádo nesmíme tepelně upravovat, protože pak hořkne! Dozrává v pokojové teplotě. Dužinu zakapáváme citronovou šťávou, jinak rychle tmavne.
Tip: Avokádo stačí osolit, opepřit a můžeme si začít pochutnávat.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Kaki churma


Je plod japonského tomelu. Zralá dužina se rozplývá na jazyku a je sladká. Obsahuje hodně cukrů a vitamín C. Plod lze konzumovat celý, tedy i slupku. Je lehce projímavý. Dozrává při pokojové teplotě.
Tip: Výtečná je hlavně šťáva plodu.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)


Tamarilo


A co Vám říká název Tamarilo? Je to ovoce obsahující především vitamín C, provítamín A a prvky železo, fosfor, hořčík, křemík. Plátky Tamarilu používáme do ovocných salátů nebo ke zmrzlině se šlehačkou. Plody můžeme rovněž dusit či péci jako rajčata. Slupka je hořká a proto se nekonzumuje!
Tip: Tamarila jsou velmi choulostivá na pomačkání a proto je skladujeme v chladnu a co nejdříve je spotřebujeme.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Mango


Plod s červenou nebo zelenou slupkou, kterou nekonzumujeme společně s peckou-jádrem. Má vysoký obsah provítamínu A a také dostatek vítamínu C. Hodí se jako příloha k sýrům, masům i rybám. Také v salátech působí zajímavě.


Tip: Skvrny na šatech lze jenom těžko vyprat.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Papája


Plod s krásným názvem Papája je sladký s měkkou dužinou se spoustou šťávy. Krásně voní. Slupka a zrníčka se nekonzumují! Obsahuje enzym papain podporující trávení.Kromě mnoha dalších vítamínů obsahuje papája B a C vitmín a provitamín A. V plodu se nachází i značné množství vápníku. Papája je výborná čerstvá s plátky šunky, nebo zamíchaná v ovocném salátě. Přidává se i do zmrzliny.

Tip: Papája dozrává při pokojové teplotě. Je zralá, pokud se po lehkém stisku objeví na slupce žlutá skvrna.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Karambola


Má šťavnatou lehce nakyslou dužinu s vůní jasmínu. Je osvěžující a velmi zahání žízeň. Má hodně vítamínu C a železa, fosforu a vápníku. Používá se celá včetně zrníček. Hodí se při přípravě salátů a jako dekorace u zmrzlinových pohárů.Dováží se nezralá a v pokojové teplotě dozrává během 2-3dnů.
Tip: Ne jen chutná, ale lze s ní výborně vyčistit mosazné předměty.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Opuncie (Nopál)


Opuncie pochází z Ameriky, kde se již od pradávna využívá. Zdomácněla však také ve Středomoří a všude tam, kde je dostatečně teplé a suché podnebí. Roste dokonce i na lávových polích na Sicíliii.

Ostnité plody se obvykle jedí syrové místo aperitivu, mohou se však i sušit nebo dusit. Plody červených odrůd intenzívně barví. Silážované nebo rozemleté a nasolené plody jsou hodnotným krmivem pro zvířata.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Granátové jablko


je bohaté na vitamíny skupiny B, vitamín A, také obsahuje "céčko". Z minerálů lze zmínit vyšší obsahu zinku, magnézia, fosforu, železa a mědi. Za zmínku stojí hlavně potasium, což je minerál nutný pro správnou funkci nervových impulzů a svalové hmoty. Šťáva působí příznivě při potížích se žaludkem.

Uvnitř plodu se nachází kulatá zrna ve sladkokyselém rosolu. Jak se k nim dostaneme? Nejprve seshora část jablíčka odřízeneme, objeví se nám tvar nepravidelné hvězdičky. Slupku jablíčka nařízneme vždy v místě prázdného (bílého) políčka. Nůž pak zabodneme do bílého středu a mírně pootočíme - granátové jablko se rozloupne na dílky, ze kterých pak zrníčka snadno odloupáváme. Slupku i bílé dužnaté blanky nekonzumujeme!

Z granátového jablíčka se vyrábí známe Granadina a skvělé džusy.

Tip: Skvrny na oděvu se špatně perou!

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Litchi


Plod je orančový až červený, velikosti asi jako modřínová šiška. Pod svrchní skořápkou se nachází bělavá dužnina s peckou velikosti fazole uprostřed. U přezrálých plodů je dužnina hnědá a povidlovitá. Konzumuje se nedozrálá dužnina, která je velice šťavnatá, kompaktní a dá se dobře vyloupnout i vypeckovat. Má neobyčejně jemné aroma. Litchi je velmi oblíbené v asijských zemích. Velká pecka uvnitř a plášť ovoce se nejí! Toto ovoce se nesmí vařit, jinak jeho dužina zhouževnatí.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Kumkvat


Miniaturní pomeranč velikosti většího žaludu.

Také stromky tohoto citrusovníku jsou velmi drobné. Kumkvaty patří k delikatesám a vzhledem k velikosti se často používají jako dekorace. Slupka je jemná a konzumuje se spolu s plodem. Jako všechny citrusy mají období zralosti časně zjara, kdy je naděje, že nebudou kyselé nebo natrpklé. V posledních letech se celkem běžně objevují i v našich supermarketech. Je z nich výborná zavařenina!

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Pitahaya (Hylocereus undatus)


Toto ovoce velké až dvacet centimetrů pochází ze střední Ameriky. Pěstuje se hlavně ve Vietnamu, Číně, Izraeli a Mexiku. Je to vlastně plod kaktusu pithaya. Barva slupky bývá červená, žlutá a fialová s pozvolnými přechody do zelené. Dužinu má pitahaya jasně bílou s černými jadérky. Chuť je aromatická ne příliš výrazná. Plody lépe vypadají než chutnají a proto se používají hlavně jako dekorace pokrmů.

Šťáva z těchto plodů dobře vychlazená a promíchaná s cukrem patří mazi oblíbené nápoje v její domovině.

Plody jsou citlivé na otlak a tak se s plody musí nakládat velmi opatrně. Obsahují vápník a také vitamín C.
Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Grenadillo
Grenadillo je veliký jako meruňka. Slupka se nejí, zato dřeň je lahodná a chutí připomíná angrešt. Dřeň je sklovitá, šťavnatá s kousky zrníček, má osvěžující sladkokyselou chuť s typickým aróma. Chuť je výraznější u ovoce se slupkou fialově červenou oproti chuti ovoce s temně fialovou slupkou, záleží na stupni uzrálosti plodu.

Ovoce rozkrojíme a lžící vybereme obsah. Skvěle chutná jak syrové, také ho lze přimíchávat do nápojů, ovocných šťáv, longdrinků, minerálních vod. Vhodný je jako příloha k desertům: ke zmrzlině, sladkým krémům, k jogurtu anebo např. do koláče místo rozinek. Používá se také jako příměs při výrobě likérů.

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Rambutan


Plody asi 25 metrů vysokého stromu s botanickým názvem Nephelium lappaceum, který roste v tropech na Malajsii, na Filipínách, v Indonézii a Indii. Jsou velké cca jako naše švestky.

Pod ostnitou slupkou se nachází pikantně nakyslá, aromatická dužina, s jedním podlouhlým semenem, které je po upražení jedlé. Rambutan patří k nejlahodnějším tropickým plodům, nejčastěji se k nám dovážejí kompoty. Má uplatnění hlavně v salátech, ovocných pěnách a krémech. Z vypeckovaného rambutanu lze také připravovat moučníky, rýžové pudinky...

Encyklopedie ovoce: Teplomilné (Exotické)Mangostan


Malé ovoce tvarově podobné jablku. Má fialovou až černou slupku a dužinu až sněhové barvy podobnou liči, i když chuťově se tyto dva ovocné druhy liší. Slupka ovoce je silná 6 až 9 mm a obsahuje fialový pigment, který byl původně používán jako barvivo. Dužina je rozdělena do několika měsíčků, z nichž každý obsahuje pecku. Jí se syrové.

Pomáhá tělu kontrolovat hmotnost tím, že detoxikuje, vzbuzuje pocit nasycení, pomáhá regulovat krevní tuky, cukr a tlak. Příznivě ovlivňuje funkci nervového systému, zlepšuje náladu a posyluje dásně. Ochraňuje oční čočky a pročišťuje zrak.

Strom Mangostanu pochází z malakka pěstuje se v tropech. Významnými pěstiteli Mangostanu jsou země jako Indonésie, Thajsko, Filipíny, Střední Amerika a Brazílie.






Fotogalerie


Málokdo by dnes pochyboval o tom, že tropické plody nepatří do zdravého jídelníčku. Ne každý však ví, jak se vůbec toto "cizokrajné" ovoce dostalo až na náš stůl. Pomeranč patří mezi nejrozšířenější citrusové ovoce. Pravlastí stálezeleného stromku s hladkými listy a překvapivě krásně vonnými květy nejsou, jak bychom se mohli domnívat podle obchodního označení "jižní ovoce", teplé oblasti kolem Středozemního moře. Podle druhového jména Citrus sinensis se pozná, že pomerančovník pochází z Číny, přesněji řečeno z Číny nebo Indočíny. Sladkoplodný strom je tak prastará kultura, že ho jako planý už vůbec neznáme. V roce 1548 vykládali portugalští námořníci v Lisabonu vzácné koření z jihočínských přístavů a z podpalubí vynesli i bedny s ovocnou novinkou - pomeranči. Právě skutečnost, že tyto sladké plody vydrží dlouhou dobu bez zvláštních nároků na skladování, přispěla k jejich popularitě i v zemích na sever od Alp. Málokdo z nás ví, že se v minulém století po celém evropském kontinentu rozšířila móda pěstovat pomerančovníkové stromky. Zvlášť zařízené skleníky, zachované na četných zámcích, se dodnes označují jako oranžérie. Ačkoli se největší množství plodů spotřebuje začerstva, připravují se z dužniny vynikající šťávy, džemy, sirupy nebo kompoty. Sklenice čerstvého pomerančového džusu bez chemických přísad patří k nezbytné snídani v anglosaských zemích. Pomeranče obsahují 80% vody, 10% cukrů a 1% organických kyselin. Zbytek připadá na buničiny a dusíkaté látky. Nás však mnohem víc potěší fakt, že jeden jediný plod v sobě skrývá 48 až 87 miligramů kyseliny askorbové, známější jako vitamin C. Sladce nakyslá šťáva je navíc vydatným zdrojem vitaminů skupiny B,D a E. Stejně tak posiluje náš organismus vitamin P, který účinně působí proti skleróze. Dnes bychom napočítali přes 200 různých odrůd pomerančovníku. Zatímco pomeranče zná Evropa jen 450 let, už v 9. století přivezli arabští kupci z bájné Persie plody blízce příbuzného druhu, pomerančovníku trpkého. Proto i dnes vystupují pod obchodním označením města, kde tehdy vládli Arabové - pomeranč sevillský. Spolu s muslimskými bojovníky se sem dostal už v 10. století. Domovinu pomerančovníku trpkého musíme hledat v džunglích indického poloostrova. Hlavní zásluhu o jeho rozšíření musíme připsat mužům, kteří se ve znamení kříže vydali do Svaté země. Spolu s ještě kyselejším citronem zavedli francouzští křižáci pěstování trpkých pomerančů na slunné Riviéře. Bohužel zhýčkaným žaludkům Evropanů hořké pomeranče nechutnaly. Protože evropská medicína přejala ve svých počátcích většinu poznatků z arabského lékařství, našly značné uplatnění v praxi slavných lékařů i v našem světadíle. Ještě více se kyselé pomeranče uplatňují v kosmetice. Bez nerolové silice z květů, mladých výhonků i nezralých plodů se neobejdou parfémy těch nejproslulejších značek. Stejně dlouho jako oba druhy pomerančů pěstovali Arabové další hezký stromek, rodící malé, zploštělé bobule, podobné pomerančům. V Evropě se představily jako oblíbené ovoce čínských hodnostářů - mandarinů. Do Středomoří se mandarinka dostala až 280 let po pomeranči. Právě z Itálie, Španělska, Řecka a Turecka pochází většina mandarinek, které se dostanou na náš trh. I když mají vynikající chuť, nejkvalitnější odrůdy se pěstují v tropech. Protože se jen velmi obtížně rozmnožují, patří mandarinky k dřevinám, které pěstitelé musí ve velkém očkovat a roubovat. Pěstitelům se tak podařilo připravit takové odrůdy mandarinek, které narozdíl od svých čo -8 stupňů. Většina mandarinek se vyznačuje nasládlou chutí, existují však i odrůdy, jejichž hruškovité plody chutnají ostře kysele. Pod názvem Adamovo jablko uváděla jistá americká firma na trh jiné citrusové ovoce - plody citroníku Citrus paradisi, u nás známé pod názvem grapefruit. Obyvatelé Palestiny považovali tyto plody za zakázané ovoce ráje. Lidé už dávno při Citroník je čtyři nebo pět metrů vysoký strom se značně trnitými větvemi a zvláštními dvoubarevnými květy. Ty na vnější straně bývají růžové, uvnitř září krémovou bílou. Citroník se nejprve pěstoval nejspí Na severním pobřeží Jižní Ameriky můžeme ještě dnes objevit divoce rostoucí ananas. Jako většina planých rostlin má malé plody, které by vám nechutnaly. Nejedná se vlastně o jednoduchý plod, ale o celé plodenství. Tuto pochoutku, vyznačující se sladkou a chladivě lahodnou vůní, pěstovaly indiánské kmeny. Kryštof Kolumbus ochutnal ananas při své druhé plavbě do Nového světa, v roce 1493. Domorodci označovali plodenství ananasu jako nana. Odtud byl jen krůček k portugalskému názvu ananas. Kronikáři na ananas ve výčtu novinek, původem z domnělé Indie, nikdy nezapomněli, a dokonce pro něj našli pojmenování "král ovoce". Španělští mořeplavci ananas přivezli v roce 1514 jako dar pro jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy, Karla V. Už o sto let později založili portugalští kolonisté rozsáhlé plantáže na dnešní Jávě a v Indii. Ananas se z místa sklizně exportuje nezralý. Naštěstí však toto ovoce chutná konzervované skoro lépe než čerstvé, a tak většina sklizně končí v kompotech a šťávách. Kromě vitaminu C obsahuje ananas velmi účinný enzym bromelin. Bromelin do určité míry rozkládá bílkoviny, a tím příznivě působí na trávení. Dnes se tento enzym získává při zpracování ananasu na kompoty a šťávy, proto se doporučuje konzumovat ananas v syrovém stavu. Banán pochází z jihovýchodní Asie. Španělští a portugalští kolonizátoři nacházeli banánovníky i na pobřeží Střední Ameriky a v Peru. Tato skutečnost podporuje hypotézu, že se původní obyvatelé tichomořských ostrovů dostali na svých jednoduchých plavidlech na americký kontinent dávno před Kolumbem. Když ve čtvrtém století před naším letopočtem pronikl Alexandr Veliký do dnešního indického státu Pandžáb, mohl se seznámit s tímto ovocem přímo na svém stole. Banán nesklidil Alexandrovu důvěru, a tak jeho konzumaci zakázal i svým vojákům. Banánovník patří mezi nejvyšší byliny. I když může dorůst až do výše osmi metrů, na rozdíl od pomerančovníku nejde o strom. Z podzemní osy, jakési obrovské cibule, vyrůstá dužnatý nepravý kmen. Ve skutečnosti jej tvořbsahují vitaminu C tolik co jablka, hned tři vitaminy z komplexu B, vitaminy A, PP, H, ale i kyselinu listovou. Vynikající výživnou hodnotu banánů umocňují minerální prvky jako draslík, sodík, hořčík, fosfor a vápník. Jiné exotické ovoce, avokádo, neboli hruškovec, vyžaduje před konzumací hotový obřad. Plod musíme podélně rozpůlit, odstranit z něj pecku a dužninu mírně posolit, popepřit nebo pokapat citrónovou šťávou. Potom můžeme vnitřek vybírat lžící stejně jako kiwi. Avokádo připomíná chutí směs oliv a oříšků. I když obsahuje až třicet procent tuku, není to na překážku pro konzumaci ve velkém. Jako většina rostlinných tuků je i avokádový lehce stravitelný. Plody hruškovce mají nejvyšší výživnou hodnotu mezi všemi druhy ovoce vůbec.

 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kokos kokos | E-mail | 3. dubna 2013 v 13:11 | Reagovat

ty kokote!!!!

2 kokos kokos | 3. dubna 2013 v 13:12 | Reagovat

mrdko!

3 kokos kokos | 3. dubna 2013 v 13:12 | Reagovat

Neumíš!

4 kokot kokot | 3. dubna 2013 v 13:12 | Reagovat

jsem dementni zaostaly retard

5 kokos kokos | 3. dubna 2013 v 13:13 | Reagovat

aby tě rakovina chytla!

6 kokos kokos | 3. dubna 2013 v 13:13 | Reagovat

[4]: hej zmrde počkej u Alberta!

7 aefaefaef aefaefaef | 3. dubna 2013 v 13:13 | Reagovat

co jsi to dovolujes ty zmrde zajebanej
[5]:

[5]:

8 kokos kokos | 3. dubna 2013 v 13:14 | Reagovat

[4]: Dostáváš hovňousi! :D

9 Natali Natali | 22. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

Pomůže mi to při referátu xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.